8 rad jak podpořit psychiku při neplodnosti
  1. Nesledujte se, neplánuje a dejte si čas – prosím, nepanikařte, pokud se vám nepovede otěhotnět hned napoprvé! Ve většině případů žena neotěhotní hned z prvního nechráněného styku, ale chvilku to trvá. To, že se budete zaměřovat na cyklus, rady “jak na to” nebo na výsledek, vede akorát ke stresu a nadměrnému zklamání, které může nastartovat určité vzorce neužitečného chování, které vedou k dlouhodobým potížím. Pokud jste oba zdraví, řešte případný neúspěch cca po roce pravidelného nechráněného styku (cca 1-2x týdně).
  2. Menstruační kalendář není sexy – neznám nic horšího, než když žena svému partnerovi oznamuje, kdy jsou ty pravé dny k početí, měří si bazální teplotu nebo hlásí stav cervikálního hlenu. Toto je často pro muže odpuzující a bere to jako jasný signál k výkonu a “být připraven splnit teď a tady Vaše očekávání”. Riskujete nejen nepříjemné situace, ale i možné problémy v sexuálním životě. Milování si s partnerem užívejte a když už budete sex plánovat, běžte na to “žensky”.
  3. Těhotenství a role matky není položka v diáři ani splněný projekt. -není žádný “deadline”, do kdy máte být těhotná! Možné nezdary nikdy neberte jako vaše selhání. Proces otěhotnění není zcela závislý na vašich schopnostech! Musíte se smířit s tím, že ho nemůžete 100% ovlivnit a není to žádná vizitka toho, jak jste “dobrá nebo úspěšná”. Nenechte se do těhotenství tlačit, ale také ho dlouho neodkládejte. Vaše plodnost (schopnost počít a porodit dítě) s věkem klesá, zejména pak po 35. roce.
  4. Neplodnost je váš příběh – nenechte se ovlivnit někdy až dramatickými příběhy jiných žen. Neplodnost je příběh Váš a Vašeho partnera. Tam hledejte zdroje pomoci a řešení. Ženy často hledají inspiraci a podporu v příbězích jiných žen, ale je dobré si uvědomit, že neplodnost je životní situace, která s něčím souvisí – a tím něčím je životní příběh, vaše zdraví psychické i fyzické. Proto je dobré zajímat se sama o sebe a o svoji cestu k těhotenství.
  5. Využijte včas pomoc odborníků – neváhejte se včas obrátit na odborníky a řešit s nimi Vaše otázky a obavy. Někdy se zbytečně dlouho trápíte nejistotou, scénáři, které jsou podložené nepravými informacemi, nebo odbornými postupy, kterým laik nerozumí. Lékaři, sestry a další odborníci jsou připraveni vám zodpovědět jakékoliv otázky, všechno vám rádi vysvětlí a naplánují léčbu, která je určena přímo pro vás. V reprodukční medicíně není univerzální postup. To, co má v plánu vaše kamarádka nebo známá, nemusí vyhovovat pro vás.
  6. Buďte v léčbě partnerem, neztrácejte kompetence – pokud již nazraje situace k IVF terapii, neobávejte se toho. Výzkumy potvrzují, že děti počaté cestou IVF nejsou více nemocné nebo postižené, než děti počaté přirozeně. Ukazují ale na fakt, že děti z IVF bývají vychovávány úzkostněji, rodiče za ně často řeší i sebemenší potíže. Je to dáno tím, že jsou sami vystaveni velkému stresu a psychické nepohodě. Jsou spíše pasivními příjemci terapie, podřizují se jí, ztrácí svoje zájmy nebo naopak až příliš studují všechny postupy, metody nebo léky. Tento přístup není do budoucna pro děti dobrý a vykazují pak známky sociální nepřizpůsobivosti, poruch chování a úzkosti. Právě vaše kompetence – tzn. schopnost proces kontrolovat a řídit vhodnými vzorci chování, pomůže vám i dětem. Mějte přirozeně reálný nadhled a klid, rozhodujte se uváženě  a nebojte se ptát a dát najevo strach nebo nejistotu.  Přijměte léčbu v centru asistované reprodukce jako pomoc, ne jako vaše selhání.
  7. Trpělivost – některé věci v životě holt nejsou hned! A u těhotenství to platí dvojnásob. Trpělivost neznamená, abyste nic nedělali a čekali až “to přijde samo”, ale abyste netlačili na výkon a na čas. Také u IVF platí, že se nemusí podařit na první pokus. To ale neznamená, že je něco špatně nebo že nebudete mít dítě vůbec.
  8. Někdy méně je více – zvažte, co všechno pro otěhotnění děláte a jak je to užitečné. Mám zkušenost, že ženy hledají řešení pro svůj problém různými cestami a využívají různé přístupy – př. alternativní medicína, homeopatika, cvičení, jóga, detox kúry, různé diety… zkouší tím více, čím méně se daří. Toto je ale často začarovaný kruh, který brání přirozenému početí. V podstatě vysílají psychice – “pozor, něco se děje, něco mi nejde a teď pro to dělám hodně a musí se to povést”. Dostávají se tak paradoxně do stresu, který se hlásí v podobě psychických potíží – pocity beznaděje, selhávání, viny, strachu z toho, jak to nakonec dopadne, přestávají si věřit jako ženy a partnerky, vyžadují velkou emoční podporu od partnera, který mnohdy nerozumí tomu, co se děje. Dochází i k sociální izolaci – ženám začínají vadit kamarádky, které jsou těhotné nebo mají děti. Straní se rodině a společnosti celkově. Nakonec má pocity, že ji nikdo nerozumí a je na všechno sama. V tuto chvíli je nejlepší obrátit se na psychologa a se svým trápením se svěřit a nebýt na to sama. Psychika má na otěhotnění velký vliv.